Historie
Základní škola Archlebov
Nejstarší zmínka o škole v Archlebově je ve ždánské sňatkové matrice z 2. února 1659 a ve křestní matrice z roku 1673. Ale je velmi pravděpodobné, že školní výuka probíhala v Archlebově již v dobách dřívějších. O tom, kde se učilo a kdo učil, nemáme žádných zpráv. Jen z ústního podání se dovídáme, že se učilo v hospodách nebo i soukromých chalupách a učil ten, kdo to trochu dovedl. Citát: „ ač i dříve se zde vyučovalo, a sice jakýmsi stařečkem na čísle 246…“
V r. 1774 byl vydán Felbigerův řád (byl to opat kláštera v Zaháni), který přispěl k organizaci rakouského počátečního školství. Jeho reformy byly vedeny náboženským duchem. Ustanovovaní učitelé museli v první řadě prokázat znalost hudby, neboť jejich povinností bývala hra na varhany v kostele. Do vydání nových školních zákonů r. 1869 chodilo se do školy jen do 12 let a docházka byla celkem dobrovolná. Vzdělání se považovalo za dostatečné, když žáci pokročili ve čtení do druhé částky katechismu. Psát se učil málokdo. Do vydání nových školních zákonů se prováděly tzv. nedělní opakovací hodiny pro mládež škole odrostlou.
Ze zápisů ve školním archivu vyplývá, že škola byla založena v roce 1785. V té době bylo v Archlebově přibližně 151 domů se 170 rodinami a žilo zde asi 780 obyvatel. O stavbu školy se nejvíce zasadil první archlebský farář Famián Roučka, mnich ze zrušeného velehradského kostela. Škola stála hned vedle fary a měla velikou zahradu. Prvním učitelem dosazeným na zdejší školu byl František Merlíček z Hnojic a první podučitel byl Josef Merlíček z Horky na Olomoucku.
Stará škola
Další školní budova - „stará škola“, nynější obecní úřad, byla vystavěna v roce 1855 nákladem 5 072 zl. V tomto roce řádila v Archlebově druhá cholerová epidemie. Na choleru tehdy zemřelo 47 osob. V tomto období zde žilo asi 1 090 katolíků a 4 Židé. V roce 1860 navštěvovalo školu 147 žáků.
Příjmy učitele a varhaníka v jedné osobě byly v tomto období 4 zl. za celoroční hraní o nedělích, o Vánocích si vybíral koledné po pár vajíčkách, jako učitel dostával z nájmu obecního hostince ročně 4 zl., od každého žáka vybíral “sobotáles“ 2 krejcary týdně a 4 bochníčky nebo 2 pecny chleba ročně. Od „čtvrtláníků“ pobíral po 1/8 měřice žita a pšenice a po 6 zl. 56 kr., od „domkařů“ po 2 zl. 16 kr. Kromě toho užíval od obce část pozemků Ošprinky, Oulehla a Zelnice a dostával ročně 4 sáhy tvrdého dřeva pro sebe a pro školu. V roce 1894 byla školní budova rozšířena přístavbou nákladem 7 020,35 zl. a provozována jako trojtřídní. Za přístavbu houževnatě bojoval Eduard Lossman, tehdejší nadučitel a zakladatel školní kroniky z roku 1883. Dbal nejen o školu, ale i o kulturní povznesení všech občanů Archlebova. Jeho přičiněním byl založen v roce 1891 pěvecký spolek, zasloužil se o sehrání mnoha divadelních představení. Eduard Lossman se již uskutečnění přístavby nedočkal, zemřel 18. 3. 1894 ve věku 36 let. Jeho památku nám připomíná náhrobní deska zasazená do opěrné zdi hřbitova.
Rok 1945 se zapsal do historie hned několika důležitými událostmi. V důsledku zabrání školy pro vojenské účely docházeli žáci dvakrát týdně do hospody k Jandorům, kde jim učitelé zadávali a kontrolovali úkoly. 1. září byl ustanoven řídícím učitelem Oldřich Vašíček t. č. konajícím vojenskou službu. Správu školy do jeho návratu vedl učitel Jaroslav Doležel. Padlo rozhodnutí o adaptaci nevyhovující školní budovy. Po vypracování plánu na provedení obnovovacích prací a po předložení plánu bylo MNV doporučeno postavit novou školu.
ŘÍDÍCÍ UČITELÉ 1894 – 1951
Jméno učitele Období působení na škole
Březina Josef 1894 – 1919
Potůček František 1919 – 1932
Doležel Josef 1932 – 1938
Kučera Josef 1938 – 1939
Kubálek Alois 1940 – 1945
Vašíček Oldřich 1945 – 1950
Doležel Jaroslav 1950 – 1951
Budování nové školy
Rozhodnutí o vybudování nové školy v Archlebově padlo v březnu roku 1946. Jako stavební parcela byla vybrána lokalita na Podsečích. Zde začátkem září 1946 započaly pozemní práce, při nichž místní dělníci přemístili 8 000 m³ půdy. V rámci přípravných prací byl postaven i kousek silnice a dřevěné boudy, vše nákladem 610 000 Kčs.
Samotná stavba školní budovy byla povolena komisí 1. 4. 1947, ale již 22. 4. bylo nutno veškeré práce zastavit z důvodu nebezpečí sesuvu půdy. Jedna z možností, jak tento problém vyřešit, bylo vyhledat nové stavební místo a s pracemi začít od začátku, a tím „utopit“ více než půl milionu již investovaných nákladů. Nakonec padlo rozhodnutí provést nad dosavadními základy železobetonový pás, budovu rozdělit na tři celky třemi dilatačními spárami a pokračovat ve stavbě dále. Práce tesařské, zednické a železobetonářské stály 5 716 460,65 Kčs. Podnikatel A. Kuba, kterému byly tyto práce zadány, se zavázal hrubou stavbu dokončit do 15. 10. 1947 a za každý den prodlení zaplatit 200 Kč. Jako 5% záruku složil předem částku 285 000 Kčs.
Během dvou let i přes různá úskalí a potíže, které nebyly zaviněny místními činiteli, se stavba dostala poměrně daleko. Byly dokončeny práce fasádnické, provedena úprava okolí školy, volná prostranství byla oseta trávníkem a byly vysázeny stromy a keře. Zbývající práce (položení parket, provedení kanalizace, zřízení ústředního topení, stavba silnice) měly být dokončeny do konce června 1950. Poslední investicí, určenou na dostavbu školy, byl 1 700 000 Kčs a tato částka musela být vyčerpána do konce roku 1950. Veškeré práce byly urychleně dokončovány, aby vyučování mohlo začít co možná nejdříve.
Dne 6. února 1951 byla v nové školní budově zahájena výuka.
Při otevření školní budovy byl ředitelem ustanoven Václav Prchal. Ve funkci ředitele školy setrval do konce června 1951 a po ukončení školního roku odešel. Novým ředitelem se 1. září 1951 stal Stanislav Vrbka. Po válce působil v Nikolčicích a Kostelci jako učitel národní školy, ale současně se připravoval na odborné zkoušky, které by ho opravňovaly učit na střední škole. Po jejich absolvování nastoupil na střední školu v Koryčanech, odkud byl přeložen do Archlebova. Zde působil do konce roku 1953 a poté se na vlastní žádost vrátil do Koryčan. Po jeho odchodu stanul ve funkci ředitele Jiří Slabý. Začínal na obecné škole ve Slavkově. V Archlebově působil do konce roku 1955, kdy byl pro neustálé neshody v učitelském sboru odvolán.
Na jeho místo nastoupil 1. ledna 1956 Vlastimil Dunděra. Během krátké doby byl již čtvrtým ředitelem, ale jak se později ukázalo, takovým, kterého škola v Archlebově potřebovala. Na zdejší škole působil jako ředitel až do konce školního roku 1987, kdy odešel do důchodu.
Školní roky v padesátých letech byly velmi ovlivněny politickou situací a výuka byla náročná. V průměru školu navštěvovalo 230 žáků.
Události v průběhu školních let
1951 – 1952
Od října do května byly žákům podávány přesnídávky ve formě ¼ l mléka a příslušné dávky cukru. Stravovalo se průměrně 70 a později 144 dětí.
1952 -1953
V průběhu školního roku žáci nacvičili divadlo „Jak se Honza králem nestal“ a „Pohádka o pravdě“. Od roku 1953 do roku 1958 žáci vždy na konci června skládali písemné a ústní zkoušky z jazyka českého a matematiky. Vyznamenaní žáci byli odměněni knihou.
1953-1954
Přijetím zákona o školní reformě začala osmiletá povinná školní docházka. V pololetních prázdninách
(1. - 6. února) byly tak silné mrazy, že na severní straně budovy zamrzlo několik těles ústředního topení i vodovod, proto bylo v červenci instalováno do oken a dveří kovové těsnění nákladem 13 800 Kč. V dubnu byl v tělocvičně poprvé promítnut film na zvukovém filmovém aparátu, který však vypověděl službu a musel být dán do opravy. V hodnocení čistoty tříd a hygieny žáků byla škola vyhlášena za nejlepší na okrese. Pro zlepšení učební a výchovné práce byly zbývající dvě třídy přemístěny ze staré školy do nové budovy, což si vynutilo stavební úpravy - vybourání zdi, přemístění dveří, postavení příčky do herny mateřské školy, do tříd i záchodů byly k umyvadlům přidány obkladačky a byly vestavěny dveře do uhelny, aby mohla být zřízena školní dílna. Stará budova byla předána do správy MNV.
1954-1955
Po přijetí zákona o školní reformě byly všem žákům rozdány nové učebnice, vydané podle nových osnov.
Ve škole byla zahájena výuka náboženství, do které se přihlásilo 93% žáků. V hodinách tělesné výchovy žáci nacvičovali spartakiádu, kterou na konci školního roku na místním hřišti předvedli. Žáci 6. – 8. třídy se zúčastnili i okresní spartakiády v Kyjově a 6 vybraných žáků i krajské a celostátní spartakiády v Praze.
Žáci se také podíleli na zvelebování okolí školy. Společně se školníkem vysázeli 50 břízek kolem hřiště, které se však pro velké sucho neujaly.
1955-1956
Tento školní rok byl bohatý na úspěchy žáků v různých oblastech školní činnosti. Například žák Stanislav Šmukař získal za zhotovení učební pomůcky – epidiaskopu ocenění ve formě účasti na krajské přehlídce technických žákovských pomůcek v Gottwaldově, žák Rostislav Žalud se v rámci soutěže v sólovém zpěvu propracoval na krajskou přehlídku do Hodonína, členové kroužku dovedných rukou byli oceněni čestným uznáním za zhotovení husitských zbraní, členky zdravotnického kroužku se umístily v okresní soutěži na 2. místě a vyhrály lékárničku.
1956-1957
I když od postavení nové školy uplynula krátká doba, musel být proveden vnější nátěr oken na vnější straně budovy a v následujícím školním roku na zadní straně budovy. V okresní soutěži ve spoření se škola umístila na 2. místě, žáci uspořili 16 908 Kč, získali čestné uznání a odměnu 100 Kč.
1957-1960
Od roku 1957 byl vyučován předmět „praktická cvičení v dílnách a na školním pozemku“, postupně bylo zakoupeno drátěné pletivo a sloupky k oplocení zahrady, vybudováno pařeniště a bouda na nářadí, vysázeno 40 ořešáků, 38 meruněk a 270 topolů. Pod vedením p.učitelky Churé žáci z dramatického kroužku sehráli divadla O měsíčníku, Slunečníku a Větrníku, Šípková Růženka, Popelka a Perníková chaloupka. Za odměnu rodiče z prostředků SRPŠ zakoupili televizor značky Athos, v ceně 4 300 Kč.
1960 – 1965
Od roku 1963 je škola vedena jako úplná ZDŠ se všemi postupnými ročníky, tím je umožněno zavedení funkce zástupce ředitele. Do školy dochází průměrně 250 žáků.
V důsledku reorganizace školství byly ukončeny závěrečné zkoušky a pro žáky 8. a 9. tříd byly pořádány exkurze do výrobních provozů – Sklárna a konzervárna v Dubňanech, návštěva Mezinárodního veletrhu v Brně, Šroubárna a Mikro ve Ždánicích, lihovar Uhřice, Šohaj Násedlovice, MEZ a ÚP závody Bučovice, návštěva stolárny, pekárny, cihelny a dřevopodniku ve Ždánicích. I v těchto letech jsou žáci dramatického kroužku aktivní, sehráli hry „Čtverák hastrman“, Červená záplata“ a „Jirka s kozou“. V soutěži pionýrských hlídek se žáci umístili na 1. místě v okrese a vyhráli hodnotné ceny udělené časopisem Slovácko (spací pytel a stan).
1965 – 1970
Nejvýznamnější událostí tohoto období bylo zřízení školní jídelny, ke stravování se přihlásilo 125 žáků, vedoucí školní kuchyně byla ustanovena M.Hanáčková. K 1. září 1965 byla zrušena jednotřídní škola v Dražůvkách a žáci byli převedeni do Archlebova. Pro žáky byl zaveden zvláštní spoj z Dražůvek a omezeno vyučování pouze na dopoledne. Občanům Dražůvek se toto nařízení nelíbilo a tak v roce 1968 bylo znovu povoleno otevření jednotřídní školy, tím došlo ke spojení 3. a 4. ročníku na škole v Archlebově. I v tomto období žáci dramatického kroužku nacvičili a sehráli divadelní pohádky „Sestry a růže“ a „Kocour v botách“. Tím ale historie divadelnictví bohužel v Archlebově končí.
V roce 1969 odchází do důchodu dlouholetý školník Josef Tyc.
1970 – 1975
Po dvaceti letech byla provedena generální oprava školní budovy v hodnotě 275 000 Kč, vyměněny okapové roury a vadná střešní krytina, vystavěn školní sklep pro potřeby jídelny a zděná budova pro uložení nářadí v pěstitelských pracích a celý areál školy byl znovu oplocen. V roce 1972 bylo započato s generální opravou „staré školy“, kde byly umístěny dvě třídy, dílna a pionýrská klubovna. Po pěti letech byla oprava dokončena s celkovým nákladem 3 miliony Kčs. V roce 1974 došlo v Dražůvkách k definitivnímu zrušení jednotřídní školy a žáci byli po šesti letech znovu převedeni do Archlebova. Na škole začal působit národopisný kroužek pod vedením Z. Žaludové. Významného úspěchu dosáhli také členové kroužku Mladých ochránců přírody, kteří postoupili do národního kola soutěže „Zlatá srnčí trofej“. V následujících letech se žáci Z. Žalud a V. Ždánský opakovaně stali vítězi okresního kola této soutěže.
Úspěchu dosáhla také školní jídelna. Stravovalo se v ní 90% žáků.
1976 – 1980
Dne 1. září 1976 vstoupilo v platnost ve všech prvních ročnících nové pojetí výchovy a vzdělávání dětí ve čtyřletém 1. stupni. Vedení školy nechalo zhotovit nové magnetické tabule, které byly nutné k uplatňování názornosti a modernizaci výuky podle nového pojetí. Žáci 1. ročníku dostali nové učebnice, na jejichž grafické úpravě pracovali naši přední malíři. Ve víceúčelové budově MNV byly otevřeny třídy pro žáky 1. a 2. ročníku a školní družinu. Celkem se do ŠD přihlásilo 20 dětí. Současně žáci 3. a 4. ročníku dojížděli do Věteřova. Průměrně základní školu navštěvovalo 150 žáků. Žáci a učitelé se také aktivně podíleli na výstavbě nákupního střediska. Při slavnostním otevření bylo ZDŠ v Archlebově uděleno „Čestné uznání“ za iniciativní budování obce.
1980 – 1987
Ke dni 1. září 1983 bylo zrušeno ředitelství školy ve Věteřově a škola byla integrována se ZDŠ Archlebov. Následně 30. června 1985 došlo ke zrušení ZŠ Věteřov a žáci 3. a 4. ročníku přešli na ZŠ Archlebov. V roce 1987 odešel do důchodu ředitel školy Vlastimil Dunděra.
Vzpomínky Vlastimila Dunděry
Na ZŠ v Archlebově jsem nastoupil jako devětadvacetiletý ředitel školy 1. 1. 1956. Byl jsem jedním z nejmladších ředitelů úplných základních škol v hodonínském okrese. Dostal jsem dekret na funkci ředitele uprostřed školního roku po předchozím odvolání ředitele školy Jiřího Slabého pro neshody v učitelském kolektivu. Bylo třeba nejdříve uklidnit napjaté vztahy ve škole a začít odpovědně pracovat. Předtím jsem jako mladý učitel učil devět roků na ZŠ v Šardicích.
Na školu v Archlebově jsem přišel se svou manželkou, učitelkou Jarmilou Dunděrovou. Vytvořit po déle trvajících neshodách dobrý a pracovitý učitelský kolektiv bylo velmi obtížné. Pro nedostatek učitelův poválečné době byly na školu ustavovány mladé začínající učitelky, které se po krátké době střídaly, takže dosáhnout dobrých vyučovacích výsledků bylo náročné. Mimoto od otevření školy jsem byl během pěti roků již čtvrtým ředitelem školy. Patří ke cti starostů a radních v Archlebově v té době, že se jim podařilo po složitých jednáních na úřadech postavit tak pěknou školu v klidném prostředí pro školní práci. Nebylo zapomenuto ani na byty pro učitele. V šedesátých letech patřila archlebská škola k nejhezčím školám v okrese Hodonín. Vyhovovala po všech stránkách potřebám žáků i učitelů.
je třeba vzpomenout i prvního školníka na škole p. Josefa Tyce, který byl duší školy. Školu stavěl a pro školu žil. Působil na škole jako školník dlouhá léta. Pro školu nelitoval času a k žákům měl pěkný vztah. Po několika letech s příchodem kvalifikovaných učitelů z pedagogických fakult se stabilizovaly poměry ve škole a škola dosahovala velmi dobrých vyučovacích výsledků, což se projevovalo i v počtu přijatých žáků na střední školu.
Škola žila i kulturním a společenským životem. Řadu let byly nacvičovány s žáky divadelní hry pro veřejnost.
Jako historik jsem se zajímal o bohaté archeologické vykopávky z mladší doby kamenné v katastru obce Archlebova. Vytvořil jsem si z řad žáků kroužek nadšenců, ke kterým patřil i starosta obce Jindřich Buchlovský. Spolupracovali jsme s Archeologickým ústavem v Brně při shromažďování nálezů, kterých jsme se přímo zúčastňovali. Dostali jsme řadu uznání. Byli jsme uváděni v časopise Archeologické rozhledy, kde jsme i publikovali.
Na škole jsme měli dobré podmínky i pro pracovní vyučování. V pěstitelských pracích jsme za vedení pana Tyce vysázeli meruňkový sad na školní zahradě a celý pozemek oplotili. Snažili jsme se rozsáhlou školní zahradu udržovat stále v dobrém pořádku.
Zásluhou stavitele p. Josefa Buchlovského a vedení obce byla moderně zrekonstruována i budova „staré“ školy.
Na základní škole v Archlebově jsem působil 32 let až do svého odchodu do důchodu, prakticky po celý svůj produktivní věk.
Na dobu strávenou na škole v Archlebově velmi rád vzpomínám, rovněž na pěkný vztah k vedení školy od rodičů, starostů a radních po celá dlouhá léta. Vždy jsme spolu dobře vycházeli. Usilovali jsme o jediné- dát žákům dobré vědomosti, se kterými by se uplatnili ve svém životě, což si myslím, že se nám podařilo.
Vlastimil Dunděra
1987 – 1990
Do funkce ředitelky školy byla jmenována Irena Němcová. Žáci byli učiteli připravováni do řady olympiád a soutěží. Významné ocenění dosáhli v soutěži „O zemi, kde zítra znamená včera“, v hudební soutěži „O věneček z rozmarýnu“ – 2. místo, v okresním kole ve sborové recitaci ZUŠ – 2. místo.
K úspěšným akcím školy patřila vystoupení žáků v akademii k 70. výročí vzniku Československa,
1. ročník branně sportovního memoriálu Emila Jarolíka (archlebský občan, který padl na konci 2. světové války) a výsadba Sadu míru.
Byla zavedena další třída školní družiny v rámci bezpečnosti dojíždějících žáků. Na škole byly zavedeny mléčné svačinky, pitný režim a racionální výživa. Nově byla zahájena výuka německého jazyka. Žáci pod vedením p. učitele Bábíčka získali 1. místo v sólovém zpěvu v soutěži Vyletěla holubička a 3. místo v duetech. Ve čtenářské soutěži jako jediní v okrese postoupili do ústředního kola do Prahy. V soutěži Děti, mír a umění získali žáci 3. místo v kraji a postup do národního kola. V červnu 1990 byla ředitelka školy odvolána a konkurzním řízením byl ustanoven ředitelem školy pan Josef Žalud.
Na základní škole v Archlebově jsem působila jako ředitelka školy pouhé tři roky. Na tuto dobu vzpomínám velmi ráda, jelikož se vymykala svou specifikou mé více než čtyřicetileté učitelské praxi, a také proto, že jsem poznala nové, pracovité lidi. S mnohými jsem navázala dodnes trvající pěkné přátelské vztahy.
Irena Němcová
1990 - 1995
31. října 1990 započala v polovině školní budovy rekonstrukce elektroinstalace, zdravotechniky a vodovodních odpadů. Z důvodu rekonstrukce se školní jídelna přesunula do prostor budovy MS Zlatý jelen. V březnu 1991 byla oprava pro nedostatek finančních prostředků zastavena a škola zůstala v téměř nevyhovujícím stavu. Od listopadu 1991 pokračovaly opravy a rekonstrukce nákladem 300 000 Kč. Do ledna 1992 bylo opraveno pět tříd a tělocvična. V této době se obědy dovážely ze ZŠ U Vodojemu v Kyjově. Od prosince 1992 do dubna 1993 probíhala oprava odpadů v pravé polovině budovy. Opět bylo zahájeno stravování žáků ve školní jídelně. Do konce roku 1993 bylo dokončeno přebudování sprch na dílny a byla provedena generální oprava bleskosvodů. 13. ledna 1994 došlo k přestěhování dvou tříd ze „staré“ školy, jako učebny byly využity fyzikální pracovna a místnost čítárny, ve které dojíždějící žáci čekali do odjezdu autobusu. Následně během prázdnin došlo k přebudování šatny, kabinetu fyziky a chodby na dvě nové učebny.
Změna nastala i v organizaci školní jídelny, která v roce 1994 přešla do soukromých rukou. Majitelkou se stala paní Vlčková z Brna. V říjnu nastaly ve školní jídelně personální změny – všichni zaměstnanci byli vyměněni.
1995 – 1999
V dalším období pokračovaly opravy budovy. Do zimy 1995 byla dokončena plynofikace školy. Nevyužité prostory kotelny a uhelny byly přebudovány na společenskou místnost a na sociální zařízení pro uklízečky a školníka.. Také proběhla výměna oken na čelní straně budovy.
Změna nastala i v pedagogickém procesu. Byla zavedena devítiletá povinná školní docházka.
Na konci školního roku 1998/1999 odchází do důchodu ředitel Mgr. Josef Žalud.
Mgr. Josef Žalud - ZŠ Archlebov – moje škola
1951 – 1953 žák ZŠ Archlebov
1961 – 1990 učitel ZŠ Archlebov
1990 – 1999 ředitel ZŠ Archlebov
1999- 2002 učitel na částečný úvazek ZŠ Archlebov
Podle těchto údajů snad každý pochopí, že můj život a ZŠ Archlebov spojuje velmi silná citová vazba. Domnívám se, že se jedná o rekordní dobu, po kterou zde některý z pracovníků školy působil. Naprostá většina z nich jsou mí známí, kolegové či mí učitelé.
S budovou školy jsem se rozešel pouze po dobu studií, vojenské služby a dvouletého působení ve škole v Sobůlkách.
Vzhledem k tomu, že jsem v této budově i 35 let bydlel, oddělen pouze dveřmi, dá se říci, že toto pouto bylo opravdu těsné. Snad není na škole místo, kterého jsem se nedotkl, kam bych nevstoupil.
Dokonce i podzemní kanály, které se musely opravovat, to mohou dosvědčit. Ale své vzpomínky chci uspořádat časově.
Léta žákovská
Pololetí 1951 – 52. Nová škola, krásné prostředí ( hřiště, park), noví učitelé i žáci, krásné mladé slečny učitelky (Kršková, Drgáčová, Sušilová). My – patnáctiletí kluci, puberťáci. Snažili jsme se, alespoň někdy vystupovat jako gentlemani. Největší autoritou pro nás byl školník – pan Tyc a jeho vlčák Bela. Ta se dostala i do našich průpovídek a věty typu – „Jsi chytrý jak školníkova Bela“, byly často slyšet. Omlouvám se jí. Pan Tyc – to byla stálice. Střídali se učitelé, ředitelé….pan Tyc zůstával. Když jsem tuto budovu jako žák opouštěl, stáli tito dva u vchodu, a když jsem zde jako učitel nastupoval, byl to opět pan Tyc a jeho vlčák, kteří mě vítali.
Léta učitelská
Pro tuto školu jsem byl získáván ze dvou důvodů:
1. Škola potřebovala náhradu za pana učitele Slabého, který zde vyučoval český jazyk. Začal jsem tedy dálkově studovat český a ruský jazyk, později i dílny, ačkoliv jsem chtěl původně studovat tělesnou výchovu. Tělocvik, dokonce i dívčí, jsem ale stejně dlouho učil.
2. Sportovně založení představitelé obce (p. Šťastný, tajemník obce) potřebovali fotbalistu. Já tehdy byl.
Byly i jiné nabídky. Já vzal Archlebov. Nelituji. Ocitl jsem se mezi svými spolužáky, učil jejich sourozence, pak jejich děti, děti jejich dětí, ba již třetí generaci. Oba požadavky – učit a hrát fotbal- jsem se snažil stoprocentně plnit. Uznával jsem stejné principy jak na hřišti, tak ve třídě. Férovost, tvrdou hru, ale žádné zákeřné fauly, být vůdčí osobností, mít ve svých partnerech spoluhráče, více umět a umět to s humorem, přednést a předvést. Mít dobré vztahy s obcí, s JZD, s občany. Jak se co podařilo, musí posoudit ti, kterých se to týkalo, týká.
V roce 1990, kdy padly různé bariéry a zákony, jsem se stal ředitelem této školy.
Léta ředitelská
Zásady stejné, ale prioritou se pro mne stávají pracovníci této školy – především pedagogičtí. Většinou žádní nováčci. Já jim chtěl zaručit klid pro jejich obtížnou práci a být stále jedním z nich. Chtěl jsem, aby se tato škola stala „Jejich školou“. Jsem rád, že v době, kdy v okolních školách prožívali různé personální otřesy, zůstala naše škola ostrovem klidu, kde našli útočiště mnozí dobří učitelé, které jsem pro naši školu získal.
Léta učitelského podzimu
Po odchodu do důchodu jsem vyučoval jen německý jazyk na částečný úvazek a do školy jsem docházel z asi 200 m vzdálenosti. Spojení se nepřerušilo, občas vzpomínám.
Na začátku jsem vzpomněl pana Tyce. Nemohu tedy zapomenout ani na druhého školníka – pana Strmisku. Nejen školník, ale i člověk, který pro kulturní život obce udělal víc než mnohý z nás. Jeho filmová kronika obce Archlebov je a zůstane jedním z důkazů těchto slov.
Chtěl bych ještě vyjmenovat další naše dlouhodobé pracovníky této školy. Jsou to manželé Bábíčkovi, pan J.Doležel, manželé Dunděrovi, paní R. Buchlovská, R.Žalud a mnozí další.
Berte tento můj příspěvek jako celoživotní vyznání a poděkování této škole, tomu bytu, kde vyrostly mé děti a kde jsem prožil celý svůj aktivní život.
Byla a je to Má škola a největším uznáním pro mne by bylo, kdyby mohla promluvit a řekla: „Jožko, ty jsi byl můj učitel.“
Josef Žalud
1999 – 2003
Novým ředitelem se stává dlouholetý učitel zdejší školy RNDr. Libor Šnejdar.
Ve škole bylo zřízeno jedno oddělení školní družiny. Školní jídelna přešla opět pod resort školství. Úspěšné byly i žákyně školy, které získaly čestná uznání v celonárodní soutěži „O nejkrásnější kraslici“, řada jejich prací byla vystavena na Pražském hradě. Žákyně Sabina Strmisková se umístila na 3. místě v okresním kole Mladý historik a úspěšně reprezentovala i v krajském kole. Většina žáků školy se zúčastnila 650. výročí založení obce Archlebov.
V únoru 2001 oslavila škola 50. výročí otevření školní budovy. U této příležitosti se konala řada společenských akcí a školní akademie, na které vystoupila většina žáků školy.
Na podzim byla vybudována počítačová učebna, nevyužité prostory učitelské knihovny a skladu byly přebudovány na žákovskou a učitelskou studovnu, která byla vybavena odbornou literaturou, dvěma počítači a tiskárnou. Začala postupná renovace školních židlí a lavic. Po dlouhé době se ve škole opět hrálo divadlo. Členové dramatického kroužku pod vedením p.učitelky Mgr. Jany Dančákové nastudovali hru Kocour Modroočko.
1.1.2003 Základní škola Archlebov se stala právním subjektem pod novým názvem Základní škola a Mateřská škola Archlebov, příspěvková organizace. Součástí školy se staly Mateřská škola Archlebov, Mateřská škola Dražůvky a Mateřská škola Věteřov. Ředitelství pro všechny součásti školy je v Základní škole Archlebov.
Od tohoto data píše škola v Archlebově novou kapitolu.
2003 – 2008
V poměrně náročné době na organizaci školy pokračovaly opravy a modernizace vybavení školy. Ve třídách byly instalovány vertikální žaluzie, položeny nové podlahové krytiny a tabule. V obou patrech školy bylo rekonstruováno sociální zařízení. V 1. ročníku se po dohodě s lékařem zavedlo sezení na gymnastických míčích.
Při základní škole byl založen Klub rodičů a přátel školy, který je samostatnou organizací. Členové jsou z řad zaměstnanců školy, současných i bývalých rodičů. Pro žáky a jejich rodiče každoročně plánují atraktivní výlety, maškarní karneval a sportovní akce. Finančně přispívají na některé kulturní a vzdělávací akce školy a jsou hlavními organizátory školního plesu.
Z důvodu neustálého ubývání žáků byly od roku 2004 na 1. stupni spojeny ročníky s rozdělenou výukou českého jazyka a matematiky.
Na konci školního roku 2004/2005 odstoupil na vlastní žádost z funkce ředitele RNDr. Libor Šnejdar. Novou ředitelkou se stala Mgr. Marcela Troubilová.
Podle zákona byla ustanovena Školská rada, jako nejvyšší kontrolní orgán školy, v níž třetinu tvoří zaměstnanci školy, třetinu zástupci zřizovatele a třetinu rodiče stávajících žáků.
Pod novým vedením bylo vytvořeno Informační centrum a knihovna s připojením k internetu. Školní jídelna byla vybavena novými židlemi a tácy.
1. 1. 2006 byla zavedena nová služba pro veřejnost – vaření pro cizí strávníky.
Pedagogičtí pracovníci školy zahájili dlouhodobou a časově náročnou práci na přípravě Školního vzdělávacího programu, podle kterého od 1. září 2007 začala probíhat výuka. Nově se součástí povinné školní výuky stal plavecký výcvik žáků.
V rámci oslav 55. výroční školy se v roce 2006 uskutečnil první školní ples a školní akademie.
V průběhu roku 2008 odstoupila na vlastní žádost ředitelka školy Mgr. Marcela Troubilová. Novou ředitelkou byla na základě konkurzního řízení jmenována Mgr. Eliška Jeklová.
2008 – 2013
I v tomto období pokračovaly opravy. Z důvodu špatné izolace byla nově postavena vstupní prosklená stěna. V roce 2011 byla kompletně rekonstruována střecha, včetně komínů a bleskosvodu. Ve dvou třídách 1. stupně byla provedena celková výměna podlah.
V roce 2011se naše škola zapojila do výzvy operačního programu „Vzdělávání ke konkurenceschopnosti“ – EU peníze školám. Z tohoto programu byla vybavena multimediální učebna, ve které byla instalována jazyková učebna a zakoupeny výkonnější počítačové stanice. V dalším roce byly třídy vybaveny interaktivními tabulemi.
2013 – 2019
Ve dvou etapách byla realizována výměna všech oken za plastová, zateplení budovy, včetně nové fasády. V roce 2015 byla kompletně zmodernizována plynová kotelna a v průběhu dalších let bylo vyměněno osvětlení v učebnách školy, ve sborovně, v multimediální učebně a částečně na chodbě.
V roce 2014 byly do dalších učeben dány interaktivní tabule. V loňském roce byly vyměněny všechny školní lavice a židličky a zakoupen nový nábytek do školní družiny.
V roce 2015 jsme se zapojili do další výzvy v rámci projektů EU. V rámci této výzvy byly zakoupeny do školní žákovské knihovny nové knihy a byly zřízeny čtenářské koutky. Vybraní žáci 2. stupně absolvovali jazykový pobyt v Anglii. Ve škole se žáci a učitelé zdokonalovali v jazykovém kurzu s rodilým mluvčím. Ze šablony „Rozvoj profesních dovedností žáků“ byla vybavena školní dílna. Dlouhodobě jsme zapojeni do projektů Mléko do škol a Ovoce do škol, kdy žáci dostávají zdarma mléčné výrobky a ovoce.
Každoročně se naši žáci zúčastňují školních soutěží, olympiád, připravují kulturní vystoupení nebo navštěvují zájmové kroužky, ve kterých uplatňují svůj talent. Každému žáku se snažíme individuálně věnovat, abychom u něj rozvíjeli jeho schopnosti a dovednosti. Vždy bylo a zůstane naší prioritou navodit ve škole přátelskou atmosféru rodinného typu, aby se naši žáci a zaměstnanci ve škole cítili dobře, rádi do školy chodili a také se k nám vraceli. Jenom spokojený člověk dosahuje lepších pracovních výsledků.
I když je naše organizace rozdělena do různých budov, jsou školní akce, kterých se zúčastňují děti z MŠ, společně se žáky ze ZŠ. Naším cílem je, aby celá organizace fungovala jako jeden celek.
Slovo na závěr:
Na škole v Archlebově nejsem dlouho – celkem 14 let. Pamatuji si to jako včera, když jsem poprvé přijela a vstoupila do budovy. Bylo to jako pohlazení na duši, škola nabitá pozitivní energií, zasazená do zeleně. Všude vládl klid a pohoda. Velmi rychle se Archlebov stal mou srdeční záležitostí. Milí lidé, žáci, příjemná atmosféra nejenom ve škole, ale i v obci.
Je mi ctí, že právě v této obci a na této škole mohu působit.
Mgr. Eliška Jeklová
NEJDÉLE PŮSOBÍCÍ UČITELÉ NA ZŠ ARCHLEBOV
Jméno učitele Období působení na škole
Bábíček Jiří 1960 – 1998
Bábíčková Marie 1984 – 2003
Buchlovská Radmila 1954 – 1987
Doležel Jaroslav 1954 – 1978
Dunděra Vlastimil 1956 – 1987
Dunděrová Jarmila 1956 – 1991
Řihák Milan 1970 – 1990
Šnejdar Libor 1990 – dosud
Šnejdarová Marcela 1991 – 2018
Vaverková Iva 1985 – 2004
Žalud Josef 1961 – 2003
Žalud Rostislav 1967 – 2005
Žaludová Zdena 1961 – 1988
NEJDÉLE PŮSOBÍCÍ ŠKOLNÍCI NA ZŠ ARCHLEBOV
Jméno Období působení na škole
Tyc Josef 1951 - 1968
Strmiska Ladislav 1968 - 1990
Zdroje informací:
1) Archlebský život – autoři článku:
- Josef Žalud - Základní škola v Archlebově - Historie a současnost
- MUDr. Josef Kučera – Školství v Archlebově – Nejstarší zmínka o škole v Archlebově je pouze nepřímá
2) Školní kroniky